Trpaslíci

Trpaslíci dolovali v hlubinách, byli zpracovateli kovů a nejúžasnějšími zpracovateli kamene. Výborně se hodili pro řemesla Aulëho, který vytvářel hory, neboť byli učiněni silní, vousatí a otužilí, ale ne vysocí. Měřili od metru dvacet do metru padesát. Protože je čekala dlouhá lopota, dostali život v délce dvou a půl století; byli totiž smrtelní. V boji byli stateční a jejich hrdost a vůle se nedaly zlomit. Milovali nade vše výtvory vlastních rukou, zlato a drahé kamení, což se jim mnohokrát stalo osudným. Měli vlastní jazyk khuzdulštinu. V tomto jazyce se trpaslíci nazývali Khazâd, byl to však jazyk tajný a až na několik slov neznámý všem kromě trpaslíků, kteří jej žárlivě střežili. Trpaslíci vždy vzdávali díky Aulëmu a uznávali, že od něj dostali svou podobu ač život jako takový byl dar Ilúvatarův.

Sedm Otců Trpaslíků

Vypráví se, že trpaslíky na počátku vyrobil Aulë v temnotě Středozemě; Aulë totiž tak toužil po příchodu Dětí, aby měl žáky, které by mohl učit své moudrosti a řemeslům, že se mu nechtělo čekat na splnění Ilúvatarových plánů. Aulë udělal trpaslíky takové, jací jsou dosud, protože podoba Dětí, které měli přijít, byla v jeho mysli nejasná, a protože nad Zemí se stále prostírala Melkorova moc, takže si přál, aby byli silní a nepoddajní. Ale v obavě, že by ho ostatní Valar mohli pro jeho dílo kárat, pracoval tajně; nejprve udělal Sedm otců trpaslíků v jedné síni pod horami ve Středozemi.

Ilúvatar ovšem věděl, co se stalo, a v hodinu, kdy Aulë dílo dokončil, zaradoval se a začal učit trpaslíky jazyku, který pro ně vymyslel, Ilúvatar k němu promluvil; Aulë jeho hlas slyšel a mlčel. A Ilúvatarův hlas řekl: "Proč jsi to udělal? Proč se pokoušíš o něco, o čem víš, že to přesahuje tvou sílu a pravomoc? Vždyť máš ode mne darem jen své vlastní bytí a nic víc, a proto mohou stvoření tvé ruky a mysli žít jen tím bytím, budou se pohybovat, jen když na to budeš myslit, a když budou tvé myšlenky jinde, zůstanou stát. Po tom jsi toužil?"

Na to Aulë odpověděl: "Netoužil jsem po takovém panování. Toužil jsem po jiných bytostech, než jsem já, abych je miloval a učil je, aby i ony mohly vnímat krásu Eä, které jsi dal vzniknout. Zdálo se mi totiž, že je na Ardě veliký prostor pro mnoho tvorů, kteří by se z ní mohli radovat, a přesto je z větší části ještě prázdná a němá. A ve své netrpělivosti jsem upadl do pošetilosti. Jenže tvoření mám v srdci od toho, jak jsi mě stvořil ty, a nerozumné dítě, které si hraje na otcovy činy, to může dělat bez posměšného záměru, prostě protože je synem svého otce. Ale co mám dělat teď, aby ses na mě nerozhněval navždy? Jako dítě otci ti nabízím, dílo rukou, které jsi vytvořil sám. Udělej s nimi, co chceš. Neměl bych však raději dílo své opovážlivosti zničit?"

Pak zvedl Aulë velké kladivo, aby trpaslíky pobil, a plakal. Ale Ilúvatar měl s Aulëm a s jeho touhou soucit pro jeho pokoru; trpaslíci před kladivem couvali, báli se, skláněli hlavu a prosili o smilování. A Ilúvatarův hlas řekl Aulëmu: "Přijal jsem tvou nabídku, jakmile byla učiněna. Nevidíš, že ty věci teď mají vlastní život a mluví vlastním hlasem? Jinak by neuhýbali před tvou ranou ani před příkazem tvé vůle!" Pak Aulë zahodil kladivo a byl rád, děkoval Ilúvatarovi a řekl: "Kéž Eru požehná mému dílu a opraví je!"

Ilúvatar však promluvil znovu a řekl: "Tak, jako jsem dal bytí myšlenkám Ainur na počátku Světa, vzal jsem nyní tvou touhu a dal jsem jí v něm místo, ale v ničem jiném tvůj rukopis neopravím, a jak jsi je udělal, takoví budou. Jedno však nestrpím: aby předešli Prvorozené z mého plánu, a aby byla netrpělivost odměněna. Budou teď spát ve tmě pod kamenem a nevyjdou, dokud se na Zemi neprobudí Prvorození, a do té doby budeš čekat ty i oni, i kdyby se to zdálo dlouhé. Ale přijde čas, vzbudím je a budou jako tvé děti; a často vznikne svár mezi tvými a mými, dětmi, které jsem přijal, a dětmi, které jsem sám vyvolil."

Aulë tedy vzal Sedm otců trpaslíků a uložil je k odpočinku na různých místech, vrátil se do Valinoru a čekal, zatímco se roky dloužily.

Protože trpaslíci měli přijít za dnů Melkorovy moci, udělal je Aulë silné, aby vydrželi. Proto jsou tvrdí jako kámen, zarytí, stálí v přátelství i nepřátelství a snášejí námahu, hlad a tělesná zranění otužileji než všechny ostatní mluvící národy; a žijí dlouho, mnohem déle než lidé, ale ne věčně. Mezi elfy ve Středozemi se soudívalo, že trpaslíci se po smrti vracejí do hlíny a kamene, z nichž byli uděláni, ale jejich vlastní víra je jiná. Tvrdí totiž, že tvůrce Aulë, kterému říkají Mahal, se o ně stará a shromažďuje je do Mandosu, do zvláštních síní, a kdysi prý sdělil jejich Otcům, že je Ilúvatar posvětí a dá jim nakonec místo mezi Dětmi. Pak budou mít za úkol sloužit Aulëmu a pomáhat mu při obnově Ardy po Poslední bitvě. Říkají také, že se Sedm otců trpaslíků vrací, aby opět žili mezi svými příbuznými a opět nosili svá pradávná jména; v pozdějších věcích nejvíce proslul Durin, otec rodu nejpřátelštějšího elfům, jenž sídlil v Khazad-dum.

Probuzení Otců - I. Sluneční Věk

Stalo se, že v Prvním hvězdném věku procitli v Cuiviénenu na východě elfové. V následujících letech se Sedm otců trpaslíků pohnulo, jejich kamenné komory se rozpukly a oni vstali a užasli.

Říká se, že každý z těchto Sedmi otců zbudoval velké sídlo pod horami Středozemě, ale elfské historie z těchto ranných dob mluví jen o třech. Byly to trpasličí říše Belegost a Nogrod v Modrých horách a Khazad-dum v Mlžných horách. Nejdelší je příběh Khazad-dum, protože to byl dům Prvního otce, zvaného Durin I. a Durin Nesmrtelný.

Pro beleriandské elfy byli v hvězdném věku trpaslíci z Belegostu a Nogrodu velmi užiteční. Přišli totiž do říše Šedých elfů s ocelovými zbraněmi a nástroji a měli velikou dovednost v opracování kamene. Přestože Šedí elfové o tomto lidu do té doby nevěděli a připadal jim nesličný, takže trpaslíkům říkali Naugrim, "zakrslý lid", brzy pochopili, že se trpaslíci vyznají v Aulëho řemeslech, a tak jim říkali i Gonnhirrim, "páni kamene". Elfové a trpaslíci mezi sebou hodně obchodovali a díky tomu obojí lid vzkvétal.

Přestože jsou trpaslíci nevzhlední a nemají půvabnou postavu, vytvořili mnoho krásného. V jejich sídlech byly velké síně plné skvostných praporců, zbroje, zbraní vykládaných drahokamy a krásných gobelínů. Světelnými šachtami svítilo dovnitř světlo hvězd a hrálo si na zrcadelných tůních a třpytivých stříbrných fontánách. Pod ozvučnými klenbami bylo ve světle křišťálových lamp vidět jasné drahokamy a žíly drahých rud. V černých stěnách vyleštěných jako sklo se zjevovaly snové mramorové postavy a točité schody nebo křivolaké chodby vedly do vysokých sličných věží nebo na nádvoří z barevných kamenů. Chodby vedly na prostranství a do jeskyní s alabastrovými sloupy, zprohýbanými časem a jemnými doteky trpasličích dlát.

Za hvězdných věků vyráběli trpaslíci z Modrých hor nejskvělejší ocel, jakou kdy viděl svět. V Belegostu (který se v trpasličí řeči nazýval Gabilgathol neboli Velehrad) se nejdříve vyrábělo slavné trpasličí brnění ze spojených kroužků, kdežto v Nogrodu (který se jmenoval Tumunzahar neboli Dutá nora) sídlil Telchar, největší trpasličí kovář všech dob. V té době tito trpalíci kuli zbraně Sindar a pro elfy krále Thingola postavili pevnost Menegroth, Tisíc jeskyní, prý nejkrásnější sídlo ve Středozemi.

V Prvním slunečním věku došlo k Válce o Klenoty a většina trpaslíků v ní bojovala na straně elfů proti Morgothovým služebníkům. Ze všech trpaslíků onoho věku si největší slávy dobyl král Azagâl, pán Belegostu. V Bitvě nespočetných slz jen trpaslíci odolávali žáru dračího ohně, protože byli plemeno kovářů uvyklé na výheň a na hlavě nosili ocelové masky, které jim chránily obličej před plameny. Tak belegostští trpaslíci dokázali zarazit nástup draků, a přestože byl při tom král Azagâl zabit, vrazil meč do břicha Glaurungovi, Otci draků, takže Glaurung a jeho plemeno uprchli z bitevního pole.

Ne všechny činy trpaslíků v tom věku zasloužily chválu. Jak se vypráví, nogrodští trpaslíci zatoužili po silmarilu a zavraždili pro něj krále Thingola a vyplenili Menegroth. Na oplátku byli pochytáni Zelenými elfy, silmaril jim byl vzat, a ty, kteří při přepadu unikli, napadli enti a do jednoho pobili.

Vzestup A Pád Morie

Když byl ve Válce hněvu zničen Beleriand, zanikly říše Nogrod i Belegost. Trpaslíci z těchto království přišli ve Druhém věku do Mlžných hor a rozmnožili obyvatelstvo Khazad-dum, největšího díla trpaslíků ve Středozemi, jež v jejich vlastním jazyce znamenalo Trpasluj. Obrovské síně se naplnily tímto bohatým národem, jehož řemeslníci konali nevyrovnatelné činy, jehož horníci kutali dlouho a hluboko do srdce hor. Ve Druhém věku přišlo mnoho noldorských elfů z Lindonu do Eregionu nedaleko Západní brány Khazad-dum a vytvořilo království, takže mohli obchodovat s trpaslíky a získávat drahocenný kov mithril, který se tam hojně nalézal. Tito elfové si říkali Gwaith-i-Mírdain, Klenotnický lid a jejich pánem byl Celebrimbor, nejzručnější z Noldor hned po Fëanorovi. Moudrostí těchto elfů a Sauronovou pomocí zde byly ukovány Prsteny moci. A přestože trpaslíci dostali darem sedm z těchto prstenů, nebyli vtaženi do strašných válek, které pak trvaly až do konce Druhého věku. V Khazad-dum zavřeli trpaslíci dveře před těžkostmi světa. Nikdo nemohl proniknout do jejich říše násilím, od té doby však byla považována za uzavřené a temné království, a tak bylo Khazad-dum přejmenováno na Morii, Černou jámu.

Tak trpaslíci z Durinova rodu přežili do Třetího slunečního věku, ač tehdy již měli své nejlepší dny za sebou a začínalo jich ubývat. Přesto stála Moria pět hvězdných a tři sluneční věky a až do dvacátého století Třetího slunečního věku byla bohatá a pyšná.

Avšak v roce 1980, kdy kraloval Durin VI., prokopali se trpaslíci příliš hluboko pod hory a vypustili velkého démona. Byl to jeden z Morgothových balrogů, vyřítil se v hněvu, zabil krále Durina a jeho syna Náina a navždy vyhnal trpaslíky z Morie.

Třetí Věk Trpaslíků

Z Durinova lidu se stali toulaví bezdomovci, ale v roce 1999 založil Náinův syn Thráin království pod horou Ereborem. Nějakou dobu se Thráinovi a části jeho lidu dařilo dobře, neboť Erebor čili Osamělá hora byl bohatý na rudy a kameny. Thráinův syn Thorin však to místo opustil a v roce 2210 odešel do Šedých hor, kde prý již sídlil největší počet rozptýlených trpaslíků z Morie. Thorin tu byl přijat jako král a s jeho Prstenem moci jeho lid opět zbohatl. Po Thorinovi vládl jeho syn Gróin, potom Óin a Náin II., a Šedé hory se stali proslulými dík trpasličímu zlatu. A pak, za vlády Dáina, syna Náina II., přilezli ze Severní spouště mnozí ledoví draci. Žíznili po bohatství trpaslíků, byli připravení k boji, zabíjeli trpaslíky a vyháněli je z Šedých hor.

V roce 2590 Dáinův dědic Thrór vzal část těch, kdo přežili pád říše v Šedých horách, a odvedl je zpátky do království pod horou Ereborem, kdežto jeho bratr Grór odvedl ostatní do Železných hor. A všem se opět nějaký čas dařilo dobře, protože mezi trpaslíky, lidmi z Dolu i Esgarotu a elfy z Temného hvozdu vládl čilý obchodní ruch. Durinův lid však míru dlouho neužil. V roce 2770, za dlouhé vlády Thrórovy, totiž přiletěl na Erebor největší drak Třetího věku, okřídlený ohnivý drak Šmak Zlatý. Před tímto velkým drakem nikdo neobstál. Zabíjel po libosti, vyplenil Dol a vyhnal trpaslíky z Hory. A na dvě století tam zůstal jako pán Osamělé hory.

Trpaslíci byli opět vyhnáni z domova. Někteří se uchýlili do kolonie v Železných horách, a jiní následovali krále Thróra, jeho syna Thráina II. a vnuka Thorina II. jako potulné družiny.

V tomto období byl Thrór zabit morijskými skřety, jeho tělo zohaveno a na jeho uťaté hlavě vyříznuto trpasličími runami jméno AZOG. Trpaslíci, kteří už vytrpěli hodně od všelijakých zlých rukou, již tuto poslední urážku nesnesli. Všechny rody trpaslíků se shromáždily a rozhodly se svést velkou válku.

To byla strašná a krvavá válka trpaslíků a skřetů. Zuřila sedm dlouhých let a po celých západních zemích dobývalo trpasličí vojsko jednu skřetí sluj za druhou a pobíjelo skřetí tlupy, až nakonec roku 2799 dospělo k Východní bráně Morie. Zde byla svedena bitva v Azanulbizaru, která je proslulá i v elfských historiích. V té bitvě byli skřeti ze severu trpaslíky téměř vyhubeni. Trpaslíci se však ze svého vítězství příliš neradovali, protože v té válce zahnula polovina jejich bojovníků. Takovou ztrátu již nemohl tento ubývající lid nahradit. Ani na kořisti a území válkou mnoho nezískali; skřeti sice byli pobiti, ale Morii stále ovládal balrog a království pod Ereborem i říše v Šedých horách drželi draci.

Trpaslíci se smutně vraceli do svých království. Grórův vnuk, Dáin Železná noha, se vrátil, aby vládl v Železných horách, kdežto Thráin II. a jeho syn Thorin II. (nyní nazývaný Pavéza) odešli na západ do Modrých hor a zbudovali si tam skromné královstvíčko. Thráin II. však dlouho nepanoval, protože byl na cestách nedaleko Temného hvozdu polapen Sauronem a uvězněn v Dol Gulduru. Byl mu vzat poslední prsten trpaslíků a umučili ho k smrti.

Thorin Pavéza však zůstal v Modrých horách, protože o otcově osudu nevěděl. Do Modrých hor přišlo mnoho bloudících trpaslíků a jeho síně rostly, byl však nešťastný a toužil se vrátit do Ereboru, do království pod Horou, jež patřívalo jeho dědovi. S těmito úmysly se v roce 2941 obrátil na čaroděje Gandalfa a ihned vytvořili plán velkého dobrodružství, který líčí hobit Bilbo Pytlík v "Červené knize Západní marky". Tento hobit a dvanáct trpaslíků doprovázeli Thorina na jeho výpravě za opětovným získáním království. Jak se v hobitově příběhu vypráví, Thorinovi se výprava víceméně zdařila. Drak Šmak byl nakonec zabit a Thorin II. se ujal svého právoplatného království, avšak držel je jen krátce. Následovala Bitva pěti armád, v níž skřeti, vlci a netopýři bojovali proti trpaslíkům, elfům, lidem a orlům. A přestože skřetí legie byly zničeny, skončil i život statečného bojovníka Thorina.

Tím však neskončil Durinův rod, protože do Bitvy pěti armád se zapojil Dáin Železná noha s pěti sty bojovníky ze Železných hor a stal se Thorinovým právoplatným dědicem. Byl totiž stejně jako Thorin pravnukem Dáina I. Tak se Dáin Železná noha stal Dáinem II. a moudře vládl až do posledních dnů Války o Prsten, kdy s králem Brandem z Dolu padl před branou Království pod Horou. Přesto trpasličí království útokům Sauronových pomahačů odolalo a Dáinův dědic Thorin III., nazývaný též Thorin Kamenná přilba, tam vládl dlouho a úspěšně hluboko do Čtvrtého slunečního věku.

Trpasličí království pod Horou však nebylo posledním a jediným domovem Durinova lidu ve Čtvrtém věku. Jiný urozený trpaslík, pocházející z Borina, bratra Dáina I., založil nové království trpaslíků na počátku Čtvrtého věku, po Válce o Prsten. Byl to Gimli, syn Glóinův, jenž si dobyl velké slávy ve válce a patřil ke Společenstvu, vyvolenému na výpravu s Prstenem. Ve všech úkolech obstál a zpěv jeho sekyry byl postrachem nepřátel v bitvách u Hlásky, na Pelennorských polích i u Černé brány. Na konci války vzal Gimli mnoho trpaslíků z Království pod Horou do podivuhodných slují v Helmově Žlebu a byl všemi nazýván Pán Aglarondu, "Třpytivých jeskyní". Více než sto let panoval Gimli, Přítel elfů, Aglarondu, avšak po smrti krále Elessara přenechal vládu jiným a odešel do říše svého přítele Legolase, elfského pána Ithilienu. Praví se, že zde Gimli nastoupil na elfskou loď a se svým druhem odplul přes Velké moře na západ do Zemí neumírajících.

To je poslední, co historie Středozemě vyprávějí o trpaslících. Neví se, zda jejich království přečkala Čtvrtý věk a panství lidí. Ví se, že jich dále ubývalo, avšak zda dosud žijí v tajných slujích světa, anebo všichni odešli do síní Aulëho v Zemích neumírajících, to nelze zjistit.

Prsten Trpaslíků Durinova Lidu

Trpaslíci z Durinova lidu věřili, že je to první ze Sedmi, které byly ukovány, a říkali, že byl dán králi Khazad-dum, Durinovi III., samotnými elfy, a ne Sauronem, třebaže na něm bezpochyby spočívala jeho zlá moc, protože pomáhal kovat všech Sedm. Vlastníci Prstenu jej však neukazovali a nemluvili o něm a zřídka ho odevzdávali dřív než na pokraji smrti, takže druzí nevěděli s jistotou, komu byl dán. Někteří mysleli, že zůstal v Khazad-dum v tajných hrobkách králů, pokud nebyly objeveny a vypleněny; mezi příbuznými Durinova dědice se však (nesprávně) věřilo, že Thrór jej měl na ruce, když se tam zbrkle vrátil. Co se s ním stalo pak, nevěděli. Na Azogově těle se nenašel.

Nicméně je docela dobře možné, jak trpaslíci nyní věří, že Sauron svým poznáním odhalil, kdo má Prsten, poslední svobodný, a že neobyčejná neštěstí Durinových dědiců byla převážně způsobena jeho záští. Ukázalo se totiž, že trpaslíky tímto prostředkem zkrotit nelze. Jediná moc, kterou nad nimi Prsteny měly, byla ta, že jim rozpalovaly srdce žádostí po zlatě a drahocennostech, takže se jim všechny ostatní věci zdály bezcenné, pokud postrádali tyto, a byli hněviví a plní touhy mstít se na všech, kdo je o ně připravili. Od začátku však byli utvářeni tak, aby co nejvytrvaleji vzdorovali každé nadvládě. Bylo je sice možno zabít nebo zlomit, ale nebylo je možno proměnit ve stíny zotročené cizí vůlí; a z téhož důvodu žádný prsten neovlivňoval jejich životy, aby kvůli němu žili déle nebo kratčeji. Tím více Sauron vlastníky nenáviděl a toužil je zotročit.

Durinův prsten, jak řekl Thrór potřeboval zlato, aby plodil zlato, a v tomto duchu byly i ostatní trpasličí prsteny. Každý z nich se totiž stal základem každého ze Sedmi pokladů trpaslíků. Postupem času však tyto poklady byly zničeny nebo rozkradeny a prsteny byly buďto sežrány draky, nebo se vrátily Tomu, kdo je ovládal - Sauronovi. Takový osud potkal i poslední prsten ze Sedmi, jež jako poslední nosil Thráin II., otec Thorina Pavézy.

Bylo to tedy možná zčásti zlou mocí Prstenu, že Thráin začal být po několika letech ve vyhnanství neklidný a nespokojený. V hlavě mu neustále ležela žádost po zlatě. Nakonec, když to nemohl dál vydržet, obrátil mysl k Ereboru a rozhodl se, že se tam vrátí. Neřekl Thorinovi, co má v srdci; zvedl se však s Balinem, Dvalinem a několika jinými, rozloučil se a odešel.

O tom, co se s ním dělo pak, se mnoho neví. Nyní se jeví, že sotva s malým doprovodem vyrazil, začali ho honit Sauronovi poslové. Pronásledovali ho vlci, číhali na něho skřeti, zlí ptáci mu stínili cestu, a čím více se snažil jít na sever, tím více nehod se mu stavělo do cesty. Přišla jedna temná noc, kdy se svými společníky bloudil v zemi za Anduinou a černý déšť je zahnal do úkrytu na kraji Temného hvozdu. Ráno byl z tábora pryč a jeho společníci ho marně volali. Hledali ho mnoho dní, až se nakonec vzdali naděje, odešli a posléze se vrátili k Thorinovi. Až dlouho potom se dozvěděli, že Thráina zajali živého a odvlekli do podzemí Dol Gulduru. Tam ho mučili, vzali mu Prsten a tam nakonec zemřel.

Trpaslice

Dís byla dcerou Thráina II. Je to jediná trpaslice jmenovaná v těchto historiích. Gimli pravil, že trpaslic je málo, pravděpodobně sotva třetina celého národa. Zřídka vycházejí, toliko v krajní nouzi. Hlasem i zjevem a také oděvem, musí-li se vydat na cestu, jsou tak podobné trpaslíkům, že je oči a sluch jiných národů nedovedou odlišit. Z toho vzniklo mezi lidmi pošetilé domnění, že trpaslice nejsou a že trpaslíci "rostou z kamene".

Právě nečetnost žen působí, že trpasličí rod se tak zvolna množí a je ohrožen, když nemá bezpečná sídla. Trpaslíci se totiž žení a vdávají jen jednou za život a jsou žárliví jako ve všech otázkách svých práv. Počet trpaslíků, kteří se žení, je ve skutečnosti menší než jedna třetina. Ne všechny ženy si totiž berou muže; některé po nich netouží, některé touží po někom, koho nemohou dostat, a tak si jiného nevezmou. Pokud jde o muže, mnozí také velmi netouží po manželství, protože jsou plně zaujati svým řemeslem.

Trpasličí Čeledi

Trpaslíci
Sami si říkali Khazâd - jménem, které jim dal Aulë. Elfové měli pro ně různá jména: Hadhod, Gonnhirrim, Nauglar, Nauglath, Nauglir, Naugrim, Nautar, Noegyth Nogothrim.

Černokadeřatí
Čeleď trpaslíků, kteří se probudili a žili daleko na východě.

Dlouhovousáči
Durinův lid. Také nazývaní Andafangar, Anfangrim, Indrafangs, Indrafangin, Indravangs a Sigin-târag. Nejznámější trpasličí čeleď, která se zapsala do mnoha elfích i lidských zpěvů. Po mnoho věků obývali největší a nejbohatší trpasličí království Khazad-dum. Byli vždy spojenci elfů a lidí proti Temným mocnostem a z jejich rodu vyšlo mnoho slavných králů i řadových trpaslíků. Jelikož tato čeleď byla jedinou, která žila ve Druhém a Třetím slunečním věku na severozápadě Středozemě, kde se odehrávalo vše podstatné z její historie, a navíc byla jedinou, o které jsou podrobné informace, historie této čeledi se vydává za historii trpaslíků jako takových.

Drobní Trpaslíci
Trpaslíci, kteří byli v pradávných dnech zapuzeni z velkých trpasličích měst na východě a dlouho před Morgothovým návratem se zatoulali na západ do Beleriandu; zmenšili se vzrůstem i v kovářské zručnosti; chodili s ohnutými zády a nesmělými krůčky. Než přišli přes hory trpaslíci z Nogrodu a Belegostu, beleriandští elfové nevěděli, kdo jsou tihle, honili je a zabíjeli je, ale potom je nechali na pokoji a sindarsky se jim říkalo Noegyth Nibin, Drobní trpaslíci. Nemilovali nikoho jiného než sebe, a pokud se báli skřetů a nenáviděli je, Eldar nenáviděli neméně a Vyhnance ze všech nejvíc, protože Noldor jim, jak říkali, ukradli zemi a domov. Dávno předtím, než přišel přes moře král Finrod Felagund, objevili nargothrondské jeskyně a začali v nich hloubit, a pod temenem Amon Rudhu, Holého vrchu, provrtávaly a hloubily pomalé ruce Drobných trpaslíků jeskyně během dlouhých let, kdy tam bydleli nerušeni Šedými elfy z lesů. Ale časem ve Středozemi vymřeli všichni kromě Mîma a jeho dvou synů; a Mîm byl starý i podle počítání trpaslíků, starý a zapomenutý. Kovárny v jeho síních zahálely, sekyry rezavěly a jejich jméno už připomínaly jen prastaré doriathské a nargothrondské příběhy. Tak je našel Túrin, ale to je jiný příběh.

Kamenonozí
Čeleď trpaslíků, kteří se probudili a žili daleko na východě.

Odvážnoramenatí
Čeleď trpaslíků, kteří se probudili v Ered Luin a obývali trpasličí sídla Nogrod a Belegost.

Širokoramenatí
Čeleď trpaslíků, kteří se probudili v Ered Luin a obývali trpasličí sídla Nogrod a Belegost.

Ztuhlovousáči
Čeleď trpaslíků, kteří se probudili a žili daleko na východě.

Železné pěsti
Čeleď trpaslíků, kteří se probudili a žili daleko na východě.