Tři prsteny pro krále elfů pod nebem...

Sindarština

obecná řeč Elfů

Neboli šedá elfština, beleriandština, vznešený jazyk, v Pánu prstenů často jednoduše "elfština". V Tolkienových poznámkách, které se váží na dobu před Pánem prstenů, se o ní hovoří také jako o "Noldorštině".

Sindarština byla hlavním eldarským jazykem ve Středozemi, mateřštinou Šedých elfů, Sindar. Byla nejvýznamnější jazykovou větví obecné telerijštiny, která vzešla z "Praeldarštiny", předchůdce kwenijštiny, telerštiny, sindarštiny a nandorštiny. Šedá elfština byla přímo příbuzná s kwenijštinou, protože jí mluvili ti Eldar, kteří neodpluli přes moře, ale zůstali na pobřeží Beleriandu. Tam se stal Thingol Šedoplášť z Doriathu jejich králem a v dlouhém soumraku se jejich jazyk velmi vzdálil od tehdejší podoby "Praeldarštiny", řeči těch, kteří žili za mořem.

I když je sindarština považována za nejzachovalejší eldarský jazyk Středozemě, bezpochyby je to nejradikálněji změněný elfský jazyk, který známe. "Sindarština se hodně změnila, a to dokonce bez povšimnutí, stejně jako strom může změnit svůj tvar, aniž bychom si toho všimli. Možná stejně jako se nepsaný smrtelný jazyk může změnit během pěti set nebo více let. Už před Východem Slunce byla řeč na poslech hodně odlišná od kwenijštiny, po Východu proběhla změna velice náhle a v období druhého Jara Ardy vskutku rychle. Vývoj sindarštiny z obecné eldarštiny zahrnuje mnohem více radikálních změn než vývoj kwenijštiny nebo amanské telerštiny z OE(obecná Eldarština, "Praeldarština")."

Tolkien podotýká, že sindarština se změnila díky nestálosti smrtelných zemí. To neznamená, že změny byly chaotické nebo nesystematické, byly rozhodně normální, ale dramaticky ovlivnily zvuk a "hudbu" jazyka. Mezi nejvýznamnější změny patří vypuštění koncových samohlásek, změnu neznělých koncovek p, t, k následujících po samohlásce na znělé b,d,g, změnu znělých koncovek následujících po samohlásce v dyšné hlásky.

Mnoho samohlásek se změnilo většinou v jiné samohlásky. Sindarština se rozvinula, dávno před příchodem noldorských vyhnanců, především díky nepostřehnutým změnám stejně jako se tomu dělo u jazyků lidí. Komentáře těchto velkých změn podotýkají, že "to byl stále krásný jazyk, který se přizpůsobil lesům, kopcům a břehům, kde se rozvíjel."

Když se Noldor po téměř třech a půl tisíciletích odloučení od Sindar vrátili do Středozemě, byla sindarština zcela vyvinutá. V prvních dobách měla sindarština nejrůznější dialekty: archaický jazyk Doriathu, západní dialekt Falathrim, "pobřežních elfů", a severský dialekt Mithrim. Není s jistotou známo, který z těchto dialektů dal základ sindarštině, kterou se mluvilo v pozdějších dobách, ale nejpravděpodobněji to byl jazyk Falathrim; Doriath byl zničen a to málo, co víme o severské sindarštině, jen vypovídá, že se od sindarštiny doby Války o Prsten značně liší

Noldor a Sindar si zprvu nerozuměli, protože jejich jazyky se během jejich dlouhého odloučení dost vzdálily. Noldor se naučili sindarsky rychle a dokonce začali převádět svá kwenijská jména do jazyka Šedých elfů, protože se jim zdálo absurdní a nevhodné nazývat živé osoby, které mluvily sindarsky v každodenním životě, jmény, které měly zcela odlišný jazykový styl. Někdy měnili svá jména s velkou péčí, např. jméno Altariel bylo přeloženo zpátky do tvaru v Obecné eldarštině: Nalatârigelle; ve skutečnosti toto jméno v obecné eldarštině(Praeldarštině) neexistovalo, ale Noldor jej "sestavili", a potom tento tvar přeložili do sindarštiny: Nalatârigelle > Galadriel.

Jména ale nebyla převáděna vždy s takovou péčí. Známé jméno Fëanor je v podstatě kompromisem mezi čistým kwenijským Fëanáro a sindarským tvarem Feänor. Některá jména jako Turukáno nebo Aikanáro byla jednoduše posindarština mluvou, takže výsledné tvary Turgon a Aegnor postrádaly v šedé elfštině v podstatě smysl. Mnoho jmen bylo přeloženo dávno před tím, než Noldor sindarštině zcela rozuměli - proto byla jména mnohdy nepřesná: ne vždy se přesně shodovaly ve významu; stejně jako přeložené výrazy v sindarštině ne vždy odpovídaly kwenijským výrazům.

Noldor si sindarštinu brzy plně osvojili a přesně vyložili souvislost a rozdíly mezi kwenijštinou a sindarštinou. Dvacet let po příchodu Noldor do Středozemě, během Mereth Aderthad neboli Hostiny obnovené jednoty, se vesměs mluvilo jazykem Šedých elfů a to včetně Noldor, protože se rychle naučili mluvě Beleriandu, na rozdíl od Sindar, kteří se jazyku Valinoru učili velice pomalu. Mluvenou kwenijštinu nakonec zavrhl Thingol, když se dozvěděl, že Noldor zabili mnoho Teleri a ukradli jim lodě, aby se dostali zpět do Středozemě: "Již nikdy nechci slyšet jazyk těch, kteří zabili mé příbuzné v Alqualondë! Nesmí se jím mluvit ani v celém mém království." Od té doby "mluvili vyhnanci už jen sindarsky". Zdá se, že Thingolův výrok pouze urychlil celý proces; jak již bylo řečeno, mnoho Noldor již sindarsky mluvilo.

Později přišli do Beleriandu smrtelní lidé. Sindarštinu ustálili pravděpodobně Dúnadani, přinejmenším jak jí používali mezi sebou. Ať už standardní lidská sindarština vypadala v pozdějších dobách jakkoliv, v Prvním věku se většina z Edain naučila jazyku Šedých elfů, jednak jej používali jako běžnou řeč mezi sebou a také proto, že byli dychtiví osvojit si učení elfů. Časem znali a mluvili sindarštinou někteří lidé stejně dobře jako elfové. Slavnou baladu Narn i Chîn Húrin složil lidský básník jménem Dírhavel, ale elfové si jí cenili, protože Dírhavel jí napsal v jazyku Šedých elfů, který dokonale ovládal. Túrin se sindarštině naučil v Doriathu; Nellas jej naučila mluvit sindarsky po způsobu pradávného království, staršího, zdvořilejšího a bohatšího na krásná slova.

Elfové sami dál používali sindarštinu v průběhu Prvního věku. Mohlo by se zdát, že v noldorských koloniích jako byl Gondolin oživili Noldor mluvenou kwenijštinu, ale v tomto případě zdání klame: Pro mnoho gondolinského lidu se kwenijština stala jazykem knih a Noldor používali sindarštinu běžně stejně jako ostatní . Tuor slyšel mluvit strážné Gondolinu nejprve kwenijsky a potom řečí Beleriandu [sindarsky], i když pro něj zvláštním stylem, jak byli příbuzní od sebe dlouho odloučeni. Dokonce i kwenijské jméno města Ondolindë se vždy objevuje ve své sindarské podobě Gondolin.

Mnoho řečníků padlo během beleriandských válek, ale díky zásahu Valar byl Morgoth nakonec svržen ve Válce Hněvu. Na konci Prvního věku odešlo mnoho elfů do Eressëy a sindarština se samozřejmě od té doby stala jazykem, kterým se mluvilo jak v Požehnaném království, tak ve Středozemi. Valar se chtěli odvděčit Edain za jejich útrapy ve válce s Morgothem, a tak vyzdvihli ostrov z moře a lidé, kteří následovali Hvězdu, nalezli království Númenor.

V Númenoru byla sindarština hodně rozšířená. I když tito lidé používali svou vlastní řeč, jejich králové a páni znali a mluvili také elfským jazykem, který se naučili v době spojenectví, a udržovali tudíž stále kontakt s Eldar, ať už s Eressëany nebo západňany ze Středozemě. Potomci lidu Bëora dokonce užívali sindarštinu v běžném životě.

I když byla mateřštinou pro většinu númenorejské populace adunajština, sindarštinu znali do určité míry téměř všichni. Ale časy se potom změnily. Númenorejci začali elfům závidět jejich nesmrtelnost a časem se odvrátili od dávného přátelství s Valar. Když Ar-Gimilzôr zcela zakázal užívání elfského jazyka v roce 3100 Druhého věku, dokonce i Bëorani opustili sindarštinu a začali místo toho mluvit adunajsky. Příběh pošetilosti Ar-Pharazôna, Sauronovo mazané "vzdání se", naprostá zkaženost Númenorejců a Pád Númenoru je dobře znám z Akallabeth.

Po Pádu založili přežívající přátelé elfů království Anor a Gondor ve vyhnanství ve Středozemi uvádí: "Věrní [po Pádu] používali sindarštinu a z tohoto jazyka vznikla všechna jména míst, která znovu ve Středozemi pojmenovali. Jako řeč každodenního života byla adunajština zatracena a stala se jazykem nevzdělanců. Všichni z významných rodů a ti, kteří se učili číst a psát, používali mezi sebou v běžném životě sindarštinu. V některých rodinách se sindarština stala rodným jazykem a nezdvořilé adunajštině se lidé učili pouze v nejnutnějším případě. Sindarštinu neučili cizince, jednak proto, že to byl pozůstatek pádu Númenorejců, a také proto, že bylo těžké si ji osvojit - daleko těžší než 'nezdvořilý jazyk'." V souladu s tím se o sindarštině říká, že to byla řeč Elendilova lidu.

Mezi samotnými elfy se sindarština rozšířila na východ během Druhého a Třetího věku a nakonec nahradila některé ze silvanských jazyků (Nandorin, Danian). "Na konci Třetího věku se pravděpodobně přestalo mluvit silvanskými jazyky ve dvou oblastech, které sehrály důležitou roli ve Válce o prsten: v Lórienu a v království Thranduila v severním Temném hvozdu". Silvanština odešla, sindarština přišla. Což je pravda. Ve Frodově době se v Lórienu mluvilo samozřejmě sindarsky, "i když se zvláštním 'přízvukem', protože mnoho lórienských mělo silvanský původ.Tento 'přízvuk' a jeho vlastní omezené znalosti sindarštiny Froda zmátly (jak je uvedeno v Thainově knize vypravěče z Gondoru)". Na toto navazuje: "V Lórienu, kde bylo mnoho elfů původem Sindar a eregionských pozůstalých-Noldor, se sindarština stala jazykem všech. Což znamená, že se sindarština odchýlila od beleriandské podoby. Pravděpodobně se odchýlila o trochu víc, než abychom tuto odchylku nazývali jen jako 'přízvuk': Především rozdíly mezi zněním samohlásek a intonace dokonale oklamaly ty, kteří jako Frodo neznali čistou sindarštinu moc dobře. Je ovšem možné, že slyšeli některá místní slova a jiné výrazy, kde se vliv zaniklé silvanštiny projevil". Standardní sindarštinou bez "přízvuku" se evidentně mluvilo v Roklince a mezi Círdanovým lidem v Přístavech.

Ve Třetím věku ale elfové ze Středozemě odcházeli, nehledě na to, jakým jazykem mluvili. Vládu měli převzít smrtelní Lidé, druhorození Ilúvatara. Tolkien poznamenává, že na konci Třetího věku bylo víc lidí, kteří mluvili sindarsky a znali kwenijštinu, než elfů. Když se Frodo a Sam setkali s Faramirovými muži, slyšeli je mluvit nejprve Obecnou řečí, ale potom také "jiným, jejich jazykem. Jak jej ale Frodo poslouchal, postupně si uvědomil, že mluví elfsky. Překvapeně se na ně zadíval, protože věděl, že musí být Dúnedaini z Jihu, lidé z linie Pánů ze Západu" . V Gondoru "byla sindarština běžným zdvořilým jazykem a mluvila jím většina lidí númenorejského původu.". Povídavý bylinkář z Domu ranhojičů mluvil o sindarštině jako o "vznešeném jazyku".

Jak se dařilo sindarštině ve Čtvrtém věku se už nikdy nedovíme. Určitě zůstala, stejně tak jako kwenijština, v paměti lidí a elfů, dokud trvalo gondorské království.

V roce 1954 Tolkien v Dopisech: str.176: napsal, že "živý jazyk Západních elfů je v podstatě jediný elfský jazyk, se kterým se v Pánu Prstenů setkáváme, především co se týče jmen. Jazyk je odvozen ze svého obecného základu a kwenijštiny, ale byl vědomě změněn, aby se lingvisticky podobal v povaze britské velštině: protože tato povaha mi připadá velice sympatická v některých lingvistických směrech; a proto, že spíše odpovídá ?keltským' legendám a příběhům jejich vypravěčů." Později zjistil, že se "tento prvek příběhu líbil čtenářům více než cokoliv jiného". Jazyk, který zněl jako velština nebo keltština, se v tolkienových mýtech objevoval už od počátku. Původně jej nazýval gnomiština nebo I Lam na Ngoldathon , "jazyk Gnomů (Noldor)". Tolkienův původní gnomijský slovník byl, asi roku 1917, vydán v čísle 11 Parmy Eldalamberon a ukazuje se jako velmi obsáhlý dokument s tisíci slov. Parma také vydala gramatiku gnomištiny. I když se Tolkien tomuto jazyku plně věnoval, později jej prakticky zavrhl. Některé hlavní ?body' gnomské gramatiky, především určité mutace souhlásek, byly později znovu použity v sindarštině. Také velké množství gnomišských výrazů se promítlo do sindarštiny, ať už v úplně nezměněných nebo snadno rozpoznatelných obdobách. Gnomiština byla úplně odlišným jazykem, i když její fonetický styl připomínal sindarštinu (hojnost ch a th a mnoho slov končících na souhlásku). Vysoký počet samohlásek, důležitý rys sindarštiny, se údajně poprvé objevuje v mluvnicích, které Tolkien napsal ve dvacátých letech. Už ve třicátých letech se v Tolkienových poznámkách k Etymologiím objevuje jazyk, který se dost podobá lotrovské sindarštině. Nazýval jej nicméně "noldorštinou", protože jej, stejně jako jeho předchůdkyni gnomištinu, vymysleli ne Sindar, ale Noldor , kteří pocházeli z Valinoru. V tomto období byla kwenijština považována pouze za jazyk "Lindar". Tolkien opustil tuto myšlenku až když psal dodatky k LotRovi a změnil noldorštinu na sindarštinu. Kwenijština se tak stala původním jazykem jak Vanyar, tak Noldor - ti si po příchodu do Středozemě sindarštinu jednoduše osvojili. Jak se ukázalo, keltsky znějící jazyk z Tolkienových bájí nakonec nebyl jejich vlastním jazykem (i když se v kronikách Středozemě jednoznačně stali jeho významnými uživateli). Nevznikl v Požehnaném království Valinoru, ale ve Středozemi.

V původní koncepci mluvili beleriandští elfové ilkorštinou, kterou nakonec nahradila sindarština, když Tolkien dělal opravy . Tolkienovo rozhodnutí zásadně předělat historii keltsky znějícího jazyka v jeho bájích bylo zřejmě šťastné, protože přidalo jazykovému pozadí na hodnověrnosti: bylo jistě těžké si představit, že by Vanyar a Noldor mohli vyvinout dva jazyky tak odlišné, jako byla kwenijština a noldorština, když ve Valinoru žili bok po boku. Problém byl vyřešen, když se noldorština změnila na sindarštinu, nyní se dvě větvě elfštiny mohly plně vyvíjet nezávisle na sobě, protože ti, kteří jimi mluvili, byli od sebe po dlouhou dobu naprosto odloučeni. Noldorština z Etymologií není zcela totožná se sindarštinou, která je v LotRovi, protože Tolkien nikdy nepřestal zdokonalovat a upravovat své vlastní jazyky. Ale mnoho rozdílů mezi noldorštinou a LotRovskou sindarštinou je naštěstí pravidelných, protože Tolkien pouze poupravil jejich vývoj z původního jazyka. Proto může být většina "noldorského" materiálu snadno aktualizována tak, aby jazykově odpovídala LotRovskému stylu. Množství slov muselo být lehce upraveno, např. "noldorská" dvojhláska oe měla v sindarštině tvar ae. Jeden příklad uvádí jméno Velkého oceánu jako Belegoer, tuto podobu Tolkien později změnil na Belgaer, tak je i zapsáno na mapě v Silmarillionu. Jako další příklady můžeme uvést souhlásky lh- a rh zaznamenané v noldorštině, zatímco v sindarštině figurují pouze samotné l- a r-. Z toho lze usoudit, že noldorské slovo rhoeg by v sindarštině bylo raeg - i když tato pozdější podoba nikde není doslovně ověřena. Nakonec se došlo k tomu, že noldorština z Etymologií by se, s mnoha svými odlišnostmi, dala přirovnat k "poněkud zvláštnímu" dialektu sindarštiny, kterou mluvili Noldor v Gondolinu. To by vysvětlovalo používání názvu noldorština spíše než sindarština. Je však také možné, že Tolkien považoval noldorštinu za zastaralou, protože se tolik vzdálila jeho pozdější verzi sindarštiny.

Jeden pro Temného pána, jenž dlí na trůně...

Odkazy

Historické
Fantasy
Ostatní
Osobní
Kampaně

Jeden prsten vládne všem, Jeden jim všem káže...