Tři prsteny pro krále elfů pod nebem...

Quenya

(Quenijština) neboli Vznešená elfština [kwenja, kwenyjština] se stala Tolkienovou Vysokou elfštinou - rodnou řečí Vznešených elfů z rodů Vanyar a Noldor. Slovo "Quenya" pochází z jazyka samotného a znamená tolik, co "řeč". V rámci Tolkienovy mytologie se quenijština píše pomocí Fëanorových liter Tengwar (stahujte zde) . Mezi delší Tolkienovy texty v quenijštině patří kupříkladu Galadrielina báseň Namárië(Sbohem) v Pánu prstenů, Aragornova slova při jeho korunovaci nebo Cirionova přísaha Eorlovi v Nedokončených příbězích.

Historie

Quenya má svůj původ ve společném prajazyku všech Eldar, "Praeldarštině". V době, kdy tři klany Eldar přišli na pozvání Valar ze Středozemě do Valinoru, se již "Praeldarština" rozrůznila na jazyk rodu Teleri - Quenijštině blízkou Telerijštinu, a na Quenijštinu, jazyk Vanyar a Noldor, rozlišený dále na velmi blízká nářečí těchto dvou kmenů. Jazyk té části Teleri, kteří nakonec zůstali ve Středozemi a stali se Šedými elfy Beleriandu - Sindar, se během odloučení velmi změnil a vyvinul se v sindarštinu.

Quenijštinu přinesli do Středozemě zpět na počátku prvního věku Středozemě Noldor, kteří odešli z Valinoru do vyhnanství, aby na Morgothovi vybojovali zpět tři Fëanorovy Silmarily. Král beleriandských Sindar však její používání ve své říši zakázal, kvůli zločinům, které Noldor spáchali na telerijských příbuzných Sindar ve Valinoru při zabíjení rodných. Noldor proto převzali pro běžnou komunikaci sindarštinu a Quenya se stala jazykem písemných záznamů, básní a ceremonií.

Od Noldor se Quenijštině a Sindarštině naučili i lidé z Tří domů Edain, kteří po Morgothově porážce na konci prvního věku dostali od Valar darem ostrovní říši Númenor. I zde se Quenya stala ceremoniálním jazykem, a ačkoliv se jí běžně nehovořilo, používala se často pro jména. Toto postavení quenijštiny se nezměnilo ani ve třetím věku, kdy se její znalost udržovala jednak v místech noldorského osídlení (Šedé přístavy, Roklinka, Lórien) a jednak mezi Dúnadany.

Jak Probíhalo Utváření

První verzi fiktivního jazyka, který se později později začal nazývat "Quenya", Tolkien vytvořil zřejmě v roce 1915, pod vlivem finštiny. Tento jazyk se nazýval "Quenya" (ačkoliv výslovnost byla tatáž), a byl spojen s první verzí jeho mytologie, která se později stala Silmarillionem. Od té doby až do své smrti v r. 1973 Tolkien na jazyku nikdy nepřestal pracovat, a během této doby doznal jazyk podstatných změn - nejen co do slovní zásoby a gramatiky, ale částečně i co do fonologie a velmi výrazně co do své historie a z ní vyplývajícího vztahu k ostatním jazykům Středozemě. O tomto vývoji svědčí obrovské množství dosud nepublikované Tolkienovy písemné pozůstalosti, týkající se jeho fiktivních jazyků. Jako "Quenya" se dnes označuje verze jazyka, která se objevuje v Pánu prstenů nebo mladší.

Ukázkou "externího" vývoje quenijštiny jsou především dvě verze básně Markirya, jednoho z nejdelších Tolkienových textů v jazyku Quenya/Qenya. První verze pochází pravděpodobně ze začátku 30. let, druhá verze je vlastně jejím "překladem" do aktuální podoby Quenijštiny(lze také Kwenijštiny), který Tolkien pořídil zřejmě v polovině 60. let, v posledním desetiletí svého života.



Další odkazy

Jeden pro Temného pána, jenž dlí na trůně...

Odkazy

Historické
Fantasy
Ostatní
Osobní
Kampaně

Jeden prsten vládne všem, Jeden jim všem káže...