Obecná Řeč

O Západštině toho víme opravdu málo, a to z jednoho prostého důvodu - Tolkien ji téměř všude nahrazoval angličtinou (u nás pochopitelně paní Stanislava Pošustová češtinou - pozn.překladatele)! Jen pár slov pravé Západštiny je uvedeno v Dodatku F v LotR a (relativně) mnohem více v Lidech Středozemě (The Peoples of Middle-earth). Tolkien dokonce přeložil i jména Hobitů. Nikdy nebyli hobiti, kteří by se jmenovali Frodo, Sam, Pipin a Smíšek (v originále Merry - pozn. překladatele); jejich pravá jména byla Maura, Ban, Razar a Kali. Samo slovo hobit je pouhý překlad skutečného slova Třetího věku - kuduk (odvozeno ze staroanglického holbytla "obyvatel děr" a stejným způsobem je nejspíš slovo kuduk odvozeno od slova kűd-dűkan téhož významu, tvar kűd-dűkan byl stále používán Rohiry [že by ho používali i jiní Seveřané? - úvaha překladatele]). Maura ("Frodo") a jeho přátelé ani neznali slovo "hobit" jako takové; říkali kuduk.

Pokud se týče fonologie a struktury Západštiny, David Salo vypozoroval následující (soukromý rozhovor): "Zvuky [souhlásek] pozdního Adunaicu a Západštiny jsou téměř tytéž. Mají společné p, b, t, d, k, g, m, n, ng, r, ph, th, s, z, h, y, l. V LotR stojí, že Západština má měkké č, š, ale jenom š je doloženo z materiálů. Západština měla taky hr-, hl-. V Západštině se nevyskytuje žádné w (což musí být čtenáři germánského původu podezřelé - poznámka překladatele), ale za to měla v, které se v Adunaicu nevyskytuje. Je tedy možné, že v Západštině došlo k záměně w > v (jako kdysi v češtině - pozn. překladatele). Slova Západštiny nejsou úplně nepodobná Adunaicu: mají něco jako trikonsonantní (třísouhláskový) kmen slov (gamba 'kozel', tapuk 'králík', galab 'hra', laban 'pytel, vak', narag 'trpaslík', zilib nebo zilbi 'máslo'), a mnoho bikonsonantních: rama 'chalupník, chatař, chalupář', zara 'starý', bana "půl", rapha 'vrčení,hučení'."

Samohlásky představují klasický pětisamohláskový systém: krátké a, e, i, o, u a dlouhé â, î, ô, ű; dlouhé ę není doloženo z žádného konkrétního slova, ale je existence je předpokládaná poznámkou v Dodatku E. (Stojí tam, že někteří mluvčí Západštinou nepoužívali ei a ou, "více či méně jako Angličané říkají no", namísto toho ę, ô - tento zápis, i když "docela rozšířený", byl pokládán za chybný a venkovský. Není snad ani třeba říkat, že to byla obvyklá výslovnost Hobitů.) Jak se dovídáme, Západština měla určitě také redukční samohlásky.

Západština neměla quenyjské zvuky ty, hy; Gondorští mluvící Vznešenou Elfštinou je nahrazovali pomocí č a š. Západština neměla dokonce ani ch; viz. UT:319. Proto se čisté sindarské Rochand, Rochan změnilo v gondorském podání na Rohan.

V PM:320 je zmíněna jedna pozdní fonologická změna: Dvojité (dlouhé) souhlásky byly mezi samohláskami zredukovány na jednoduché, tunnas "stráž" se změnila na tunas (ale ne běžně psáno). Souhlásky v jistých kombinacích byly změněny; samo tunnas bylo dříve tudnas.

Koncovky. Činná koncovka -a se nachází v takových slovech jako pűta "troubil", batta "řečník". Koncovka -a byla též koncovkou masculina (PM:46), minimálně v hobitím dialektu. Když Tolkien překládal Červenou Knihu, poangličtil i jména změnou jejich koncovky na -o, tj. "Bilbo" z pravého hobitího Bilba. Koncovky -o a -e byly feminina; Tolkien možná použil -a místo -o.

Plurálová koncovka bude asi -in, jako v cűbuc "hobit" pl. cűbugin (PM:49 - cűbuc se změnil v publikovaném LotR na kuduk). Tolkien navrhoval různé koncovky, než se rozhodl pro -in, např. -a, -il, -en. (Myšlanka neznělých explosív vyslovovaných zněle před plurálovou koncovkou, jako vidíme u cűbuc/cűbugin, byla očividně doplněna později.)

Zdá se, že Západština, stejně jako skandinávské jazyky, používá příponu místo samostatného určitého členu: Sűza "Kraj", Sűzat "(jeden, určitý) Kraj".

Původní, archaická Západština, měla asi pádové koncovky, ale do konce Třetího Věku se koncovky vytratily. Nargian v Phurunargian "Trpasluj" má v sobě uchován genitiv plurálu narag "trpaslík". David Salo má následující teorii: "Adunaic neměl skutečný genitiv, je možné, že v průběhu Třetího Věku byl Adunaic pozměněn (aglutinací přípon) do plnoprávného ohebného jazyka, a potom následně zase pádové přípony ztratil. Nargian mohlo být *nargii (plurálový kmen, s inkorporovaným starým adunaickým zakončením -i) + an, starý [adűnajský] 'genitivní' sufix, zde umístěný před namísto za slovem."

Slova raza "cizinec", razan "cizí" nejspíše potvrzuje existenci adjektivní koncovky -n.

Příčestí minulé mělo asi koncovku -nin; viz. karnin níže.

Neznáme sice žádné zájmeno Obecné řeči, ale něco o nich víme: "Západština dělala rozdíl mezi zájmeny druhé osoby (a často též třetí), tento závisel na počtu, na 'familiární' či 'uctivé' formě. Byla to také jedna ze zvláštností krajového dialektu, neb rozdílné tvary vyšly z hovorové řeči. Udržovali se jen mezi vesničany, hlavně ze Západní čtvrtky, kteří je s oblibou používali. To byla jedna z věcí zmiňovaná Gondorskými, když mluvili o zvláštnosti hobitího jazyka. Peregrin Bral např. při svých prvních pár dnech v Minas Tirith používal familiérní formu při mluvení se všemi lidmi, a to i se samotným pánem Denethorem. To sice pobavilo starého Správce, ale muselo to udivit všechny jeho sloužící. Není pochyby o tom, že toto volné používání familiérní formy pomohlo rozšířit pověsti o tom, že Peregrin patří ve své zemi k lepší společnosti." (Dodatek F) Zdá se být nemožné vztáhnout tuto presentaci zájmenné rozdílnosti Západštiny odpovídající Tolkienově anglickému překladu Červené knihy.

Elfí Vliv

Silný elfí vliv na Západštinu můžeme rozeznat i z naší malé slovní zásoby. Některá slova mohla být převzata z Avarin předky Edain a do Západštiny se dostala přes Adűnaic, některá mohla být převzata ze Sindarštiny uprchlými Dúnedain po Pádu.

balc "hrozný, strašný" má asi vztah k sindarskému slovu balch "krutý", odvozeného z původní báze ŃGWAL "trýznění, muka, mučení, utrpení, trýzeň" (LR:377).

batta "řečník" bezpochyby vychází ze slova Původní Quendian KWET, v obecné Telerin *PET = "mluvit, hovořit"; porovnej se sindarským peth "slovo", též jako beth.

karnin *"rozeklaný, rozštípnutý" (pravděpodobná isolace z Karningul "Roklinka") nejspíše má vztah k elfímu kmeni SKAR "roztrhnout, trhat se, rozervat, rozpoltit"; participiální koncovka -nin je též velmi podobná sindarské -nen (jako v dirnen, tirnen "střežený, *sledovaný" z tir- "dívat se, pozorovat, sledovat"; srovnej s Talath Dirnen "Střežená pláň").

nas "lid, lidé", v PM:320 stojí, že bylo vypůjčeno buď ze sindarského nos nebo quenyjského nossë, "příbuzenství, rodina". ("Málo elfského bylo v takových slovech," zřejmě proto, že byla nejprve převzata Adűnaicem. Adűnaic měl pouze dlouhé ô, ale měl krátké a; převzatá slova zachovávala kvalitu samohlásek, ne jejich kvantitu.)

nîn "voda" muselo vzejít z elfího kmene NEN "voda", Quenyjské nén, Sindarské nen pl. nîn.

ras "roh" (hudební nástroj); srovnej s quenyjským rassë "roh", sindarským -ras jako v Caradhras "Rudoroh"

zîr "moudrý, rozumný" je velmi podobné quenyjskému saira.