Adünaic Númenórean

Jazyk Númenorejců

Když Lidé procitli v Hildórienu při prvním východu Slunce, začali vymýšlet jazyk, stejně jako před tisíciletími Elfové v Cuiviénu . Ale jak víme, Lidé nebyli nikdy tak vynalézaví jako Prvorození(Elfové): Zrodila se v nich touha po slovech, a začali je vytvářet. Ale bylo jich málo, a jejich slova byla neupravená a podivná. Přesto si přáli porozumět, učení se bylo obtížné, a tvoření slov pomalé. Byl-li zde skutečně někdy jazyk zcela jedinečný pro Smrtelné lidi, byl už zcela rozředěn, když první z nich přišli do Beleriandu. Felagundovi netrvalo dlouho, aby zvládl jazyk Bëora a jeho lidu, pro tento Lid, který musel dlouho obchodovat s Temnými Elfy na východ od hor, se naučil mnohé z jejich řeči, a protože jazyky všech Quendi byly stejného původu, jazyk Bëora a jeho lidu se mnohými slovy podobal Elfštině. Je také zcela zřejmé, že Lidé byli v kontaktu s Trpaslíky a vypůjčili si mnohé z Khuzdul, jazyka, který Aulë vymyslel pro své děti: Tolkien poukazuje na teorii (pravděpodobně jedinou), že v nezaznamenané minulosti jazyků Lidí - shrnující hlavní prvek jazyka v Atani, ze kterého pocházel Adunaic - byl ovlivněn Khuzdul.

Bohužel není k dispozici dost materiálu k rozlišení čistých Lidských prvků, které mohou být v této směsi Trpasličtiny a Temné elfštiny. V Beleriandu se Lidé dychtivě učili Sindarin, ale jejich vlastní jazyk nebyl zapomenut a stala se z něj obecná řeč Númenoru. První věk skončil Válkou hněvu. Valar nakonec ukázali svou božskou moc nad Beleriandem a přemohli Morgotha, ale Beleriand byl úplně zničen a potopil se do moře. Nicméně, Lidé obdrželi bohatou odměnu za utrpení ve válkách s Morgothem. Valar pak vyzvedli z oceánu velký ostrov, blíže Valinoru než Středozemi. Edain(lidé) přepluli moře, aby nalezli svůj nový domov, a vedeni Elrosem, synem Eärendila, nalezli říši Númenor. Ta trvala po 3 287 let, až do smutných dnů, kdy Ar-Pharazôn porušil Zápověď Valar, když vyplul na západ do Blažené říše. Jaká byla jazyková situace v Zemi hvězdy, zatímco stála? Na mapě Númenoru jsou však jména v Kwenijštině (Quenye).

Quenya však nebyla řečí Númenoru. Proč? Všechna místa měla na znamení úcty k Valar "oficiální" jména ve Vznešené elfštině, která byla používána v listinách, ale v běžné mluvě byla místo toho používána Sindarská či Adunaiská jména, převážně stejného významu. Sindarin, Šedá elfština, byla známá většině obyvatel - Númenorejští šlechtici ji dokonce používali jako každodenní jazyk. Ale místní řečí lidu byl a provždy zůstával Adünaic, Lidský jazyk odvozený z jazyka Lidí, kteří se spojili s Elfy proti Morgothovi. Na Anadune, jak byl nazýván Númenor nebo Západní zem v Adünaicu, během tří tisíc let existence ostrova, podstoupil jazyk určitým změnám. Některé zvuky vymizely a jiné splynuly, takže se některé souhlásky ztratily. Na druhou stranu se objevovaly nové samohlásky: Původně Adunaic vlastnil pouze základní samohlásky a, i a u, ale později byly dvojhlásky ai a au zjednodušeny na dlouhé e a ô. Stranou fonologických změn se jazyk měnil určitým vlivem vypůjčených slov z Elfštiny. Pro zajímavost, Quenyjské lómë "noc" bylo vypůjčeno do Adunaicu jako "lômi"; slova si ponechávala útulný valinorský vedlejší význam: Lômi značí jasnou noc pod hvězdami, a tma není myšlena jako něco temného.

Rozpoznáváme také jiná Elfská jména, obzvláště jména Valar: "Amân" - "Manwë", "Avradî" - "Varda", "Mulkher" - "Melkor". I když se některá slova nemusí zdát vypůjčená z Kwenijštiny, vlastně se o vypůjčení jedná. Když "obloha, nebe" je "menel" v Quenye a "minal" v Adunaicu, pozdější je slovo, které předci Edain museli přizpůsobit z Avarin (Temné elfštiny) dlouho před tím, než Lidé vstoupili do Beleriandu. Je tedy podobné Quenyjskému slovu prostě proto, že oba jazyky - Vysoká a Temná elfština - se kdysi oddělily od stejného jazyka.